Kibra se koukla na zoubek deskovce - Pokojovky

Pokojovky jsou naprosto krásně ilustrovaná hra pro 1–5 hráčů od 10 let, případně i mladší s pomocí zkušenějších nebo rodinného módu. Jejím cílem je pěstovat rostliny a zvelebovat celou domácnost. Rostliny totiž musíte přikládat k místnostem, které splňují jejich podmínky (slunné rostliny potřebují slunce, jiné zase třeba polostín), a zároveň k místnostem přidáváte útulné prvky, třeba kočky nebo pohovky, které vám potom přinesou více bodů. Obecně se dá říct, že čím více něco ladí, ať už barevně, nebo díky splněným požadavkům, tím více se vám ve hře bude dařit.

Nejedná se o úplně jednoduchou hru, ve které byste jenom slepě skládali stejné druhy rostlin nebo místností k sobě. Vždy musíte složit mřížku 5x3 karty a rostliny a místnosti se musí střídat. Aby se vám ve hře dařilo, musí sedět světelné podmínky rostliny a místnosti, musí sedět barevná kategorie (čím více, tím lépe) a místnost musí být vybavená nábytkem nebo zvířaty, ideálně zase ve stejné barvě. Je třeba tedy sledovat opravdu velké množství faktorů, které mohou rozhodnout o vaší výhře nebo prohře. A když už víte, co k čemu přiložíte, je nutné se ještě postarat o to, aby vám květina vyrostla. Takže se v každém tahu musíte rozmyslet, jestli budete brát místnost, rostlinu, a s nimi prvek do místnosti nebo raději třeba hnojivo, aby vám všechny květiny stihly vyrůst. Občas vám hra opravdu zavaří mozek a nejednou se mi stalo, že jsem si pár kol vyčítala, že jsem udělala chybu a teď musím zachraňovat, co jsem si zasela. Ale i přes to všechno je možné partii ve dvou odehrát i za 30 minut, což se skvěle hodí na to, když nemáte moc čas, ale pořád si chcete zahrát komplexnější hru. Sólo mód jsem hrála v průměru asi 40 minut.

A hra má opravdu skvělý sólo mód. Nehrajete proti žádnému automatizovanému protihráči, ale vše si řídíte sami. Já jsem ocenila, že mě nic netlačí, všechny tahy si můžu v klidu promyslet a zároveň mi odpadne nutkání přemýšlet nad tím, jaké kroky asi udělá protihráč a jestli mi bude škodit. I v sólo módu jsou samozřejmě negativní dopady vašich akcí, v každém kole přicházíte o karty, palce i bodované květináče, ale jedná se o mechaniku, kterou můžete jednoduše předvídat a počítat s ní. Jediné, co je na sólo módu trochu otravné, je posunování všech karet o jedno místo doprava na konci každého kola. Zvláště pro nás, co vždy potřebujeme úhlednou hrací plochu, je to tak trochu na tik v oku. Ale to je malá daň za tak kvalitní a fungující sólo mód.

Pokojovky nezapomínají na žádného hráče. Jak už bylo zmíněno, můžeme je hrát ve skupině, můžeme je hrát sami, a v pravidlech najdeme i rodinný režim, což je velice osekaná verze hry. Nebudu vám nic nalhávat, jako dospělý relativně vyhraný hráč budete u rodinného režimu spíše trpět, protože ten z hry vylučuje skoro všechny mechaniky, nicméně až za mnou jednou (za pár let) přijde můj syn, že co to hraju a že chce taky, rodinný režim se bude hodit, alespoň na pár počátečních her. Slouží tak jako dobrý odrazový můstek pro úplné začátky a nic nebrání tomu se potom postupně přesunout k normálnímu režimu. A když už normálního režimu budete mít dost, součástí hry jsou i karty úkolů a výzvy, které vám přinesou další chuť do hry.

No a jako vždy musím zmínit edukativní přesah hry, protože toho já si vždy vážím a ráda zmíním jakékoliv informace navíc, které součástí hry být nemusely, ale přinášejí skvělý prvek, když v ní jsou. Už součástí pravidel je celá dvojstrana s mapou světa, na které je vyobrazené, kde se různé rostliny přirozeně vyskytují. Samozřejmě, není to nic, co si budu prohlížet každý večer před spaním, ale při zkoumání hry to zaujme a já mám taková fakta ráda. A dále jsou na každé kartě rostliny zmíněné různé zajímavosti, které se k dané rostlině vážou, jako třeba kde rostou, jak rostou, jak se chovají (například mucholapka) nebo třeba původ jejich jména. Jako určitý edukativní aspekt bychom mohli brát i rozdělení rostlin do jednotlivých barevných skupin. To totiž není nahodilé. Máme tak skupinu kvetoucích, popínavek, sukulentů, lupenitých a neobvyklých. Zvláště děti se na takovém rozdělení můžou učit rozpoznávání určitých základních znaků pokojových rostlin.

Aby to nevypadalo, že hru jenom vychvaluju, musím zmínit jedno negativum, a to je pytlík na žetony. Ono ve své podstatě je to takový hezký prvek. Ale mně prostě na tom stole vždy nějak překážel. Netvrdím, že existuje lepší řešení, žetony se musí tahat naslepo a nedají se samozřejmě narovnat do komínku jako karty a prostě jenom otočit lícem dolů. Ale hra už i tak zabírá překvapivě hodně místa, ve dvou lidech se tak tak vlezeme na konferenční stolek, ve třech už musíme být u velkého. A ten pytlík mě vždy trochu irituje. Navíc kvůli neustálému míchání a obíjení žetonů o sebe celkem rychle získají patinu a rychle se opotřebují. Ale tak co my víme, třeba i to byl záměr. Práce s rostlinami není nikdy úplně čistá a bez nepořádku. Kdo nezná uschlé zbytky hlíny na uskladněných květináčích z přesazených rostlin, věčně ušpiněnou lopatku nebo pytlík se zeminou, který má někde tu jednu nenápadnou dírku, kvůli které nám na podlaze vždycky zůstane trochu hlíny?

A tak bych ráda řekla, že tato hra je nejenom skvělá sama o sobě, ale nějakým způsobem se jí daří i zrcadlit svět a účel svého vzoru – pokojových rostlin. Tak jako pokojovky dělají každý prostor tak nějak hezčí, útulnější a působí blahodárně na naši psychiku a rozpoložení, tak i po zahrání této hry se cítím tak nějak uvolněně, odpočinutě, vesele. A to rozhodně není tím, že by hra byla úplně lehká, během hraní jsem se občas dost zapotila, když jsem se snažila vymyslet, jak nejlépe všechno nakombinovat, a když jsem s napětím čekala, jestli si dopěstuju i tu poslední rostlinku, nebo mi nevyjde hnojivo. Ale tak jako pokojovky uhlazují svět, ve kterém žijeme, tak i Pokojovky jsou takovým pohlazením na duši.

V Black Lotusu tuhle deskovku seženete i s PROMEM! Stačí když klikneš tady.